Home Akce Historie Fotky Ankety

DĚJINY ………

Českomoravská vrchovina byla ještě ve 12. století velice málo osídlena a byla pokryta hustými listnatými lesy. Až v této době začíná vnitřní kolonizace Čech a tak si myslím, že se osídlení Malčína vztahuje ke 12. – 13. století. Tyto myšlenky jsou však nepodložené a první písemná zmínka se datuje až do doby 1358 jako svobodný statek, ale samozřejmě zde muselo obydlení být ještě dříve. Hlavními tepnami byly obchodní cesty. Z Ottova slovníku naučného jsem zjistil, že cesta habersko-jihlavská vedla přes Tis a Lučici a byla značena tzv. babami, což jsou kamenné kříže, který v Lučici ještě je. Myslím si, že tato cesta vedla i přes Malčín, ale protože cesta do Malčína vedla přes Dobrou Vodu, musela tato cesta procházet cestou na Komárov. Je to jediná a vcelku blízká spojnice Lučice a Tisu. Na Komárově je tvrz, která mohla být i ochráncem pocestných. První písemná zmínka ale je až z roku 1358. V roce 1384 byl Malčín samostatným statkem, který patřil tenkrát pánu Kunáskovi z Czychosečze. Později se objevuje až do přítomné doby spojen s panstvím Habry. Po zničení kláštera Vilémov husity přešlo roku 1421 světelské panství včetně haberského do majetku krále Zikmunda I., avšak už v roce 1429 je celé získal od krále Mikuláš Trčka z Lípy se sídlem na hradě Lipnici. Mikuláš Trčka byl původně zemanem a pocházel z vesnice Lípy u Hradce Králové. Tento pán však dobře uměl zužitkovat tehdejší rozhárané poměry a přidržev se královy strany, vyžádal si za husitské revoluce od Zikmunda nové statky a tím způsobem se mu dostala do vlastnictví Světlá nad Sázavou a klášter Vilémov včetně Habrů a přilehlých vesnic. V té době k panství Habry mimo města patřilo celkem 27 vesnic: Dobrnice, Nová Ves, Leština, Štěpánov, Kysibl, Lubno, Chrtníč, Tis, Kněž, Kámen, Miřátky, Proseč, Jiříkov, Olešná, Horní a Dolní Krupá, Skuhrov, Radostín, Komárov, Pohled, Malčín, Bačkov a Zboží. I zdejší šlechta nesouhlasila s vězněním a pozdější smrtí mistra Jana Husa a tak se podepsal Na stížný list z 2. září 1415. Byly na něm většina podpisů zdejší šlechty. Našel jsem i zemany z Dobré Vody a to: Mladota z Dobré Vody a Bartoloměj z Dobré Vody u Malčína. V Malčíně se traduje, že při svém tažení Jan Žižka vypálil Malčín. Tato informace mi ale přijde trochu jako fáma, protože většina obyvatel Malčína se hlásila ke kalichu. A navíc Dobrá Voda, ve které se Žižka také zastavil, také patřila k Malčínu a nic se zde nestalo. Myslím si, že pokud je tato zvěst pravdivá, byl Malčín vypálen císařskými vojsky, které náš kraj pořád plenily. Dalším majitelem byl syn Mikuláše Trčky, Burián Trčka, který byl roku 1457 jmenován nejvyšším zemským písařem a od roku 1467 byl hejtmanem Čáslavského kraje. Byl věrný králi Jiřímu z Poděbrad. Později dostal od krále v zástavu majetek želivského kláštera. Po jeho smrti v roce 1468 a po něm nastoupili jeho synové Mikuláš (2.) a Melchysedech, který ale umírá a vládu přebírá Mikuláš. Ten však roku 1516 umírá a nastupuje jeho syn, jediný žijící, Burián II., který celé panství opět sjednotil. Ale již v roce 1522 umírá a nastupuje jeho syn Mikuláš, který ho však již o rok později následuje a nastupuje jeho bratr Jan. Jan vládl na světelském panství do roku 1540 a po něm ho převzal jeho syn Burián III. Ten vládne do roku 1591 a zanechá po sobě tři syny. Synové si panství mezi sebe rozdělili. Maxmilián dostal Světlou, panství Habry (tedy i vesnici Malčín) a další. Zemřel však bezdětný v roce 1597 a tak Jan Rudolf, který dostal Lipnici a sídlil na ní, panství opět spojil. Byl také později přijat do panského stavu. Jan Rudolf měl za manželku Máří Magdalénu (Lobkowicovou). Po bitvě na Bílé hoře byl Jan Rudolf Trčka obviněn z podpory stavů. Na rozkaz Karla Lichtenštejna byl zatčen a ve svém domě v Německém Brodě v domácím vězení držen. Jeho manželka Máří Magdaléna byla velmi zdatná v diplomacii a tak půjčila císaři 24 000 kop grošů a dostala v zástavu Želiv. Později ještě svému strýci Karlu Lichtenštejnovi dokázala přáním k vítězství bělohorskému tak zalichotit, že Jan Rudolf byl omilostněn a byl mu ponechán všechen majetek. Syn Jana Rudolfa, Adam Erdman Trčka, se však spojil s Albrechtem z Valdštejna a připravovali královraždu. Král Ferdinand II. Je však předběhl a nechal je v Chebu dne 25. února 1634 zavraždit. Jan Rudolf svého syna dlouho nepřežil a brzy po něm zemřel. Po odhalení tohoto spiknutí došlo ke konfiskaci veškerého majetku Trčků z Lípy a panství bylo rozděleno. Tím končí 200 leté vlastnictví světelského panství (včetně Malčína) pod nadvládou Trčků z Lípy.

NOVÁ ŠLECHTA V MALČÍNĚ

Císař Ferdinand II. zaplatil haberským panstvím svůj válečný dluh. Haberské panství bylo postoupeno císařskému vojevůdci Janu Reinhardu z Walmerode svobodnému pánu na Nymburce. Do majetku Jana Reinharda z Walmerode byl převeden statek Habry s 25 vesnicemi a poplužními dvory z panství Světlá odděleného. Majetek činil: městys Habry, rychta dobrnická, rychta tiská, rychta olešnická a pro nás důležitá rychta lučická. Byla odhadnuta na 10 138 kop grošů a náleželo k ní: Lučice s filiálním kostelem sv. Markéty , Žďár Veselý, Volešnice, Valečov, Pohled a Malčín. K Malčínu v té době náležely osady: Komárov a Dobrá Voda. V účetní knize je uváděno, že v té době v Malčíně bylo 5 krčem, 64 poddaných (48 s potahy a 16 bez pohatů s ročním platem 64 kop 54 grošů míš.), dále dva mlýny sedlské Neřád a Šotala řečené s 19 kopami a 30 groši ročního platu, 4 rybníky a 8 lečí lesů. Jan Reinhard z Walmerode se však nikdy netajil tím, že hodlá tyto statky prodat. Krátce po skončení třicetileté války bylo nařízeno vyhotovit seznamy poddaného obyvatelstva v Čechách, v nichž mělo být pozmenáno, k jakému náboženství se hlásí. Z haberského panství se dochoval záznam, že haberský správce Jan Brouček Velenický předložil v zastoupení walmerodských sirotků seznam poddaných v Malčíně, dle kterého se všichni přihlásili k nekatolictví, ale podle názoru správce Broučka byla vyslovena naděje, že se obrátí. Svobodný pán z Walmerode však asi po třiceti letech prodal haberské panství Johanně Eusebie Barbora ze Žďáru, provdané za Karla Leopolda, hraběte Caretto Millesimo, ale již roku 1681 koupil haberské panství Jan Šebastián hrabě z Pöetingu a Persingu. Tato rodina však nezapřela svůj původ z Tyrol a tvrdě prosazoval německou řeč a byla neúprosná v jednání s poddanými. Po smrti Jana Šebestiána přebírá vládu nad haberským panstvím jeho syn Adolf Felix. Rodina hrabat Pöeting Persingů, počínaje hrabětem Janem Šebestiánem, měla haberské panství ve svém držení více než 100 let. Po smrti Adolfa Felixe, převzal panství syn Karel Adolf, který jej v roce 1762 Janu Adolfu hraběti Pöetting Persingů, císařskému tajnému radovi a dědičnému purkrabí tyrolskému. Za hraběte Karla došlo roku 1716 ke vzpouře. Sedláci odmítli robotovat a žádali snížení počtu robotních dnů. Ale vzhledem k tomu, že byli vzbouřenci pasivní, omezila se vzpoura pouze na haberské panství a byla rychle potlačena. Tato vzpoura zasáhla hlavně habry, ale i Lučici, Kámen, Tis, Pohled a Lubno. Trest dostal i Jiří Habásko z Lučice a to veřejně prospěšné práce na stavbě hradeb v Praze. Tím byly bouře na haberském panství definitivně potlačeny. Jeho syn Jan Nepomuk převzal panství roku 1802. Držel ho až do roku 1808, kdy došlo k dalšímu prodeji panství. Koncem 18. století dochází k úspěšnému podnikání v zemědělství. Roku 1770 dochází k pěstování jetele a o 4 roky později k pěstování brambor. Ty se sice objevily už dříve, ale přebírány s nedůvěrou. K jejich většímu užití došlo až v roce 1772, při velkém hladomoru. Nové metody odstranily tzv. trojpolní systém a začalo střídavé hospodaření. Skelnou huť v Dobré Vodě ve skutečnosti založil pražský měšťan Jiří Jan Hogl roku 1725. Po jeho smrti uvádějí se jako majetníci tři ženy, nejspíše dcery, z nichž nejstarší se chovala jako mužatka. A její chování patrně dalo podnět ke vzniku pověsti o Režné paní. Z jiné knihy jsem se dozvěděl, že teprve roku 1784 byla v Dobré Vodě vystavěna skelná huť.Tato huť ale zanikla roku 1874. V roce 1786 bylo vydáno nařízení císaře Josefa II. o budování protipožárních rybníčků na vesnicích. Malé rybníčky na návsích, tak jako u nás, dokazují, že příkaz byl splněn. Císař také vydal nařízení o sázení ovocných stromů podél silnic. Nejprve bylo toto nařízení přijímáno a odporem, ale jak je to vidět na našich cestám i dnes, bylo také splněno. Roku 1874 byla také založena škola v Malčíně. Roku 1869 byl v lese V Dobré Vodě u Malčína tábor lidu. Mnozí účastníci byli však později stíháni. Zde se již prameny rozcházejí a o majiteli Malčína nic nevyprávějí. Mohu tedy jen spekulovat, že Malčín zůstal součástí haberského panství a že se jeho osud vyvíjel podobným způsobem jako osud blízkého Tisu. Nezbývá než se tedy přidržet domněnky. Roku 1808 prodal Jan Nepomuk panství haberské i se statkem Tis Janu svobodnému pánu z Badenthalu. V roce 1814 zdědil panstvíjeho syn Josef svobodný pán z Badenthalu a v roce 1862 jej předal Františku baronu z Puthonu. V roce 1836 bylo započato se stavbou silnice z Habrů na Světlou nad Sázavou. Při těchto výkopech u Habrů bylo nalezeno mnoho koster lidí, ale i koní a uniformy a copy rakouské armády. Tak se usoudilo, že střetnutí mezi Pruskem a Rakouskem v roce 1742 se událo u Habrů. V dubnu 1869 přešlo panství na Františka starohraběte ze Salm-Reifferscheidu. Roku 1887 je po něm zdědil jeho syn Alois a roku 1890 hraběnka Johanna Tunová z Hohenstejnu a roku 1892 její syn hrabě Osvald Thun-Salm. Zdá se, že v jejich držení zůstalo panství až do 1. svět. války, ale zde se již prameny rozcházejí úplně. V roce 1905 obdržel čáslavský okres od státu příspěvek 20 000 K na úhradu škod po požáru v městysu Habry. Tento příspěvek byl však pojat do okresního rozpočtu a použit na stavbu silnic Zboží-Tis-Skuhrov, Zboží-Malčín a Golčův Jeníkov-Kobylí Hlava-Chrtíč. Všechny tyto stavby byly provedeny a složí potřebám lidí i dnes.