Home Akce Historie Fotky Ankety

O řezné paní


Ach, to byly pro děti časy, když se v zimě drávalo peří. Sešly se ženy z celé vesnice, a jen se začalo drát, začalo i povídání. Přemlelo se živé i mrtvé, kde kdo co slyšel, a nescházely ani pověsti a pohádky. Tu a tam se zastavil nějaký hospodář, aby si také trochu popovídal, nebo chasník, jehož milá byla na dračkách, aby ji pak domů doprovodil. Drávalo se a povídalo se hodně i v Dobré Vodě, v Malčíně. Jen z jednoho vyprávění však starší lidé a hlavně hospodyně velkou radost neměli. Jakmile se řeč stočila na Režnou paní, napomínali hned ostatní: " Nechte toho a začněte raději o něčem jiném, nebo budeme muset uklízet!" Vykládalo se totiž, že duch Režné paní nenachází klidu a vyprávění o sobě nesnáší. To prý pak i lecjakou svévoli vyvede. Však se již několikráte stalo, že zaskučel najednou vítr, když se o Režné paní nepěkně povídalo, dveře i okna se rozlétla, světlo zhaslo a peří létalo v jednom chumlu po světnici. Panečku, to byla potom spoušť. Asi před dvěma sty lety, za panování Marie Terezie, žila v Dobré Vodě starší svobodná žena. Nevdala se, protože se mužům nikdy nelíbila. Byla hřmotná a její chování bylo neženské, skoro chlapské. Zvláště ráda se projížděla na koni, což bylo tehdy pokládáno za něco, co se pro ženu naprosto nehodí. Muži se jí vyhýbali a ani ženy ji neměly rády. Zanevřela proto na svět a jediným jejím potěšením byl majetek a peníze, kterých toužila mít víc a víc, aby mohla všem lidem ve vsi dokázat, že je z nich nejbohatší a jak jimi pohrdá. Stále jen přemýšlela, kterak by bylo možno co nejrychleji dosáhnout velkého bohatství. Dokonce i čarodějnici v sousedním hlubokém lese navštívila a o radu ji požádala. " Víš, co ode mne, holubičko, žádáš?" zaskřehotala čarodějnice. „Mohu ti poradit, dobře poradit. Dosáhneš toho, po čem toužíš, ale prvně dobře rozvaž, holubičko, jde o spásu tvé duše. A lidé tě budou nenávidět." " I nech varování a raději dobře poraď, zaplatím ti dobře," praví rychle žena. " Ať lidé nenávidí! Ani teď mě nemají rádi. A co s duší? Na té mi nezáleží, jen když získám to, po čem toužím." Čarodějnice se naklonila nad ohniště, pohleděla do hrnce, ze kterého vystupovala pára, a začala odtud číst svou radu: " Zaseješ len, sama ho sklidíš a k předení připravíš. Na Velký pátek pak přízi upřeď, z ní plátno tkej a režnou košili ušij! Když košili do večera dohotovíš a sama nosit budeš, všechno se ti vždycky podaří." Žena odešla, aby udělala všechno tak, jak jí čarodějnice poradila. A opravdu i nenávist lidí byla ještě větší než dříve. Leč o to se nestarala, jen když zlaťáků přibývalo. Dařilo se jí opravdu všechno a není divu, že si lidé začali mezi sebou šuškat, že je spolčena s ďáblem. Bohatla, ale nosila stále režnou košili, která jí štěstí přinášela, a proto jí sousedé začali říkat Režná paní. Má-li někdo hodně, chce mít ještě víc. Nebylo tomu jinak ani s Režnou paní. Zachtělo se jí mít svou skelnou huť. I vypravila se do Vídně, aby získala povolení, a po návratu založila huť v Dobré Vodě. V tichých lesích kolem Sázavy začal čilý ruch. Stavělo se, kácely se lesy,přicházeli z daleka dělníci a konečně i místní byli rádi, když je Režná paní přijala do práce. Právě z toho měla největší radost, neboť mohla nyní poroučet těm, které neměla ráda. Ale lesy nerostly tak rychle, jak huť potřebovala. Kolem vesnice jich bylo míň a míň, až jednoho dne padly i poslední stromy, které byly majetkem Režné paní. A co teď? Kousek dál, u Malčína, bylo dosud lesů hojně, ale sousedé trvali na tom, že své lesy neprodají. Leč touto překážkou se Režná paní zastavit nedala. V noci si dala osedlat koně a následována svými čeledíny vyjela k malčínským lesům. A hluboko v nich rozkázala zasadit vlastní mezníky. Nepěkné dílo bylo přes noc vykonáno a ráno byl dán rozkaz k dalšímu kácení, už v malčínském lese. Malčínští si přišli stěžovat. Vytýkali Režné paní, že nedobře jedná, ale ta je odbyla:" Co chcete? Vždyť tam jsou mezníky, které ohraničují moje pozemky. Když vám není něco vhod, stěžujte si u soudu." Sousedům nic jiného nezbývalo. Věřili, že zvítězí, vždyť i v zemských knihách je zapsáno, že les patří vesnici. Nastal den soudu. Přišli vesničané z Malčína, přišla i Režná paní, oblečená jako obvykle v režnou košili. Soud jedná, jedná a brzy vynáší rozsudek, jaký nikdo, kromě Režné paní, nečekal. Les prý byl malčínskými sousedy užíván neprávem a patří celý majitelce skelných hutí. Kouzelná síla režné košile přinesla jí opět úspěch. Sousedé vysvětlovali, prosili a proklínali, ale na rozsudku nic nezměnili. Po výhře u soudu začala se Režná paní bát nenávisti lidí a jejich pomsty. Zvláště se bála, aby jí někdo neukradl peníze, kterých už měla plnou truhlu. I zlé svědomí jí nedalo spát. Málo jedla, všecko ji lekalo a stále přemýšlela, jak a kde ukrýt peníze vydřené z mozolů lidí. Jednou si povolala až odněkud z kraje zedníka a spolu s ním a s kočím se vydala vozem do tmavé noci. Předtím rozkázala naložit velkou a těžkou okovanou truhlu. Oběma mužům zavázala šátkem oči a spřežení sama řídila. Dlouho jezdili cestou necestou. Když jim konečně šátky sejmula, viděli, že jsou v hlubokém lese. Pak musel kočí vykopat hlubokou jámu, zedník ji vyzdil, a když bylo vše hotovo, uložili dovnitř truhlu a jámu zasypali. I na zpáteční cestě měli šátky na očích, aby nevěděli, kde zakopali truhlu s pokladem. Štědře je Režná paní po návratu odměnila, ale museli odpřísáhnout, že o noční tajné cestě pomlčí. Brzy potom Režná paní zemřela a vzala s sebou do hrobu i tajemství zakopaného pokladu. Kočí hledal sice se sousedy v lesích, ale marně. Snad hlídá Režná paní svůj poklad dodnes. Protože byla prokleta, nenachází pokoje. Oděna režnou košilí bloudí okolím od mezníku k mezníku a říká: " To je moje, moje!" To za trest, že dala mezníky nesprávně zasadit. Jen několik málo lidí ji spatřilo. Najde-li se odvážlivec a zeptá se jí, kam ukryla peníze, ukáže mu prý místo, kde je ukryt poklad. Až se tak zbaví peněz, které neprávem získala, bude zproštěna kletby. Skelnou huť v Dobré Vodě ve skutečnosti založil pražský měšťan Jiří Jan Hogl roku 1725. Po jeho smrti uvádějí se jako majetníci tři ženy, nejspíše dcery, z nichž nejstarší se chovala jako mužatka. A její chování patrně dalo podnět ke vzniku pověsti.