Home Akce Historie Fotky Ankety

TÁBOR LIDU U DOBRÉ VODY


Z pamětí Aloise Welze psaných roku 1892.



Velkostatkáři scházeli se v roce 1867 a později často v Praze a usnesli se agitovati na venkově na shromáždění lidu pro korunovaci císaře za krále českého. Já činil jsem tak prostřednictvím několika duchovních. Tu došla mne jednoho dne žádost starostů obcí Malčína, Tisu, Smrdova a jiných, abych dovolil uspořádat tábor lidu u Žižky v lese dobrovodském. ( Připomínám, že jsem u studánky Žižkovy v lese postavil na kamenném podstavci Žižkovu sochu, k níž mnoho lidí putovalo.) Na podanou žádost připsal jsem : Nenamítám ničeho proti tomuto shromáždění, když si opatříte u politického úřadu potřebné povolení a mně nezpůsobíte v lese žádných škod. Na tábor konali lidé veliké přípravy a stavěli stožáry s prapory. Aby se v lese nestala žádná škoda, poslal jsem toho dne podhořanského lesního a pana Picka do Dobré Vody. Musím se zmínit též o malé a zajímavé události při této aféře. Město Čáslav, v jehož kostele Žižka je pochován, má též původní drátěnou košili, palcát a jiné zbraně Žižkovy. Zeptal jsem se čáslavského starosty Fialy, zda by mi tyto věci mohli do Dobré Vody půjčiti, což on mi slíbil. Při svém přesídlení do Podbořan vzal jsem sebou též jakéhosi Růžičku, který jako kočí byl v každém ohledu spolehlivý, koně, kočár a postroje udržoval v nejlepším pořádku, nikdy se neopil, posluhoval v zámku a byl všemi mastmi mazaný, velmi opatrný a spolehlivý. Tohoto Růžičku poslal jsem s panem Pickem a lesním přes Čáslav do Dobré Vody. Růžičkovi jsem řekl: „ Od pana starosty v Čáslavi obdržíte zapůjčeno několik velice cenných věcí, za něž musíte ručiti, ale tak, aby se nikdo nedozvěděl, že věci pocházejí od vás. Hlídejte je z pozdálí.“ Dovezl je a položil je na malý stolek u Žižky. Lidé se okolo jen hemžili a také pan okresní hejtman Mascha si starožitnosti prohlédl. Růžička odvedl potom v tichosti tyto památky zase panu starostovi do Čáslavě a tak znamenitě provedl můj rozkaz. Celkem dostavilo se tam asi 1 500 lidí, když však chtěli jednati, tázal se okresní hejtman Mascha, mají-li povolení politického úřadu. Tu vytáhl jeden mou dekretovanou žádost a ukázal mu ji. Jistý sedlák na koni s píkou a mečem vzkřikl na Maschu: „ To jste teď páni, ale když tu byli Prušáci, utíkali jste, nic jste se o nás nestarali.“ Mascha vyzval lidi, aby šli klidně domů, což učinili a slíbil, že ohledně hořejšího výroku a nepovoleného tábora neučiní oznámení. Přesto však všecko udal. Asi 80 účastníků bylo nejprve u okresního a pak u krajského soudu v Kutné Hoře vyslýcháno a při veřejném přelíčení k velkým trestům odsouzeno. Též mě odsoudil p.president ke 300 zl. pokuty, že jsem vůbec tábor povolil. Rekuroval jsem ihned, že jsem lidi na potřebné povolení upozornil a byl jsem v Praze osvobozen. Ubohý Picek, pak oba moji lesní byli odsouzeni každý ke 200 zl. pokuty a dvouměsíčnímu vězení. Dále bylo odsouzeno asi 50 účastníků, též 1 kněz, ke 100, 180, 50, 20 zl. pokuty a 2 do 6 neděl vězení. Baron Voith, jemuž toto nebylo právě vhod, intervenoval, aby tresty byly sníženy. Já byl s rekursem za své 3 lidi jak v Praze tak ve Vídni telegraficky odmítnut, zaplatil jsem za ně těch 600 zl. a dal jim ještě 1 zl. stravného za každý den vězení. Podhořanský lesní přišel častěji z Čáslavě domů a ubohý Picek psal a počítal v postranní kanceláři u soud. sluhy a přijímal často návštěvy mých dcer a baronesy Voithové. Když jsem o tom s Maschou hovořil, tvrdě, že české stát. právo přece jednou stane skutkem, a pak že dám jména všech odsouzených zlatým písmem vrýti do Žižkova sloupu, řekl, že on tam též příjde. Ve své žalobě poukazoval hlavně na Žižkovy památky, ale nemohl udati muže, který je tam položil. Při kutnohorském hlavním přelíčení ptali se soudcové každého obžalovaného: „ Přinesl jste Žižkovy památky do Dobré Vody ?“ Všichni to popřeli. Nejraději by byli mě jako viníka do pasti dostali, ale to se jim nepodařilo. President kutnohorského krajského soudu Potz byl za rozsudek povýšen do rytířského stavu.

Opsal z originálu 10. XII .1938
Antonín Kostelecký řed.m.škol v.v.